O Alešovi

Narodil jsem se v Praze české mámě a syrskému tátovi a odmalička jsem v sobě pociťoval konflikt dvou světů. Oheň a voda. Vyrůstal jsem s pocitem obrovské vnitřní samoty a izolace. Bál jsem se lidí a utíkal před nimi do vlastního světa. Mnohokrát jsem jako dítě přemítal, jaký má tahle existence plná utrpení smysl, nebylo by lepší prostě zmizet?

Zároveň jsem v sobě pociťoval obrovskou touhu žít, být tady a teď. Tohle volání po životě mne přivedlo k velké zvědavosti a pátrání po jiné realitě, než byla ta, ve které jsem tehdy žil. Instinktivně jsem tušil, že za realitou běžného dne existuje ještě něco hlubšího. Silně mě přitahovala možnost do této hlubší úrovně nahlížet. Nebyl jsem úplně běžné dítě, na prvním stupni základní školy jsem byl fascinován tím, že existují látky, které dokáží měnit vnímání a vědomí. Tehdy jsem samozřejmě vůbec netušil, co se to vlastně děje, ale nějaká síla mě volala k rozšíření vlastního vnímání a vědomí - abych mohl proniknout zpátky k sobě, k pravdě, do skutečného vnitřního domova.

Moje dospívání bylo formováno i vadou řeči - docela silně jsem zadrhával a byly období, kdy pro mě vyjádření jedné plynulé věty byl nadlidský úkol. To ve mně podporovalo hluboký stud, pocit slabosti a nedostatečnosti. O to víc jsem se stranil společnosti. Bylo to nejtemnější období mého života, ve kterém mě převálcovaly úzkosti, deprese a silné pocity sebe zavržení. Ale ta tajemná síla uvnitř mě pořád udržovala naživu, přes všechnu bolest, kterou jsem v sobě tehdy nesl.

Měl jsem velký životní cíl - zbavit se svého zadrhávání. Věřil jsem, že kdyby zmizelo, byl bych konečně hodnotný, šťastný a úspěšný. Konečně bych se mohl odvážit vstoupit před a mezi lidi s hlavou vztyčenou a mít normální vztahy se ženami. Tehdy jsem to vnímal jako nekonečnou životní nespravedlnost, že nemohu mluvit se stejnou samozřejmostí jako všichni ostatní. Dneska vím, že to ve skutečnosti byl dar od života, který ve mně zažehnul vnitřní oheň a vyslal mě na cestu k objevování mé skutečné podstaty - toho, kdo jsem za všemi svými maskami, myšlenkami a představami.

Vyrůstal jsem bez táty a jeho nepřítomnost ve mně otevírala další velkou otázku - kdo a co je to muž? Jak si mohu být já sám jistý, že jsem jako muž dost? Moje přirozená touha po poznání hlubší reality a pravdy, traumata, osamělost i absence zdravého mužského vzoru a usilovné pátrání po čemkoli, co mi pomůže se zbavit životního strachu, depresí, zadrhávání - to všechno ve mně tvořilo divoký koktejl, se kterým jsem si vůbec nevěděl rady.

Řadu let jsem hledal a zkoušel cokoli, co by dokázalo jednou provždy vymazat moje problémy. Alkohol, různé vědomí měnící látky, sex, intenzivní a hraniční zážitky, sport, práci, internet ... ale nic nefungovalo. Tak jsem podnikl poslední cestu ven. Odletěl jsem na Nový Zéland s představou, když změním zemi, lidi, jazyk, prostředí, když změním vše vnější, musí mě to přivést k změně vnitřní. Po roce jsem si jednou večer uvědomil, že sám od sebe neuteču, že ve skutečnosti není kam utéct a vrátil se zpátky. Přestal jsem se svým problémům vyhýbat a začal se jimi zabývat.

Přede mnou se otevřel kompletně nový svět osobního rozvoje. Objevoval jsem sílu a moc terapie, koučování, konstelací, holotropního dýchaní, šamanských ceremonií ... jako houba jsem do sebe nasával všechny možné metody, techniky a postupy. Během let této vnitřní práce jsem se postupně nadechoval do nového života. Postupně jsem začal nahlížet a pracovat na svých traumatech, emocionálním zranění a psychologických omezení. Poprvé v životě jsem měl pocit, že v sobě mohu a také umím opravit to, co je rozbité a vylepšit to, co není dost dobré.

Začal jsem žít to, o čem jsem do té doby jen tajně snil. Můj vnitřní i vnější svět se začal radikálně proměňovat. Do práce jsem chodil v obleku, bydlel jsem v krásném bytě na Vyšehradě, navazoval jsem vztahy se ženami, na které bych se dříve bál podívat, ale ta největší změna probíhala uvnitř - uvolňoval jsem se, otevíral, cítil se silnější, sebevědomější a úspěšnější než kdykoli předtím. Život byl konečně skvělý.

A pak jsem jednoho srpnového večera potkal svou nynější ženu Jesiku. Instinktivně jsem věděl, že tohle je Ona. Do mého života vstoupila intenzivní láska hluboce překračující a transformující vše, co jsem do té doby znal. Brzy se nám narodil první syn Saul a po několika letech syn Baltazar. Život mě začal vést mnohem hlouběji a byla to láska, která ve mně začala otevírat další úroveň potlačených emocí, zážitků a traumatu, aby ve mně mohlo proběhnout hlubší uzdravení a narovnání do síly. Éra mého opravování a vylepšování se chýlila ke konci.

Nikdy jsem nebyl tak šťastný, naplněný a úspěšný, a přesto v mém nitru začala růst hluboká prázdnota a frustrace, se kterou jsem neuměl nic udělat. Všechny moje znalosti, zkušenosti, všechny metody přestaly fungovat. Jako kdysi v dětství, i teď se začalo ozývat staré volání po hlubší úrovni reality. Hořel jsem zároveň touhou se „tam“ dostat a bolestí, že nevím, jak a nejsem schopný onu cestu vymyslet a realizovat. Toto silné volání mne jednoho dne přivedlo do Amrity na mužské akce, které vedl Ramin.

Věděl jsem, že tady se cesta k tomu „tam“ může otevírat. S velkou láskou a podporou mojí ženy se přede mnou začala otevírat mystická cesta, která mě vedla ke konfrontaci se svým stínem, egem, pýchou, mým návykem vše analyzovat i k uvědomění, jak moc jsem chycený do identifikace s mentální představou o sobě samém.

Za tím vším jsem pronikal do vnitřního prostoru neutrality, přijetí, ticha a lásky. Poprvé v tomto životě jsem věděl, že to, kdo ve skutečnosti jsem, je a vždycky bylo úplně v pořádku, ryzí a čisté. Zažíval jsem, že tento prostor uvnitř - ono „tam“ - je to, co jsem celý život hledal někde venku.

Živoucí prostor síly. Nekonečný ve své podstatě, prozařující každý moment existence s neomezenou kapacitou unést a s láskou hltat kompletní lidskou zkušenost i se vší její bolestí a omezením. Do mého života vstupovalo hlubší přijetí a uvolnění. Uvědomování si „vlastní“ esence osvobozovalo moje bytí a projev do pravdivosti a autenticity.

Před více než 10 lety v průběhu mé cesty se začalo zhmotňovat moje životní poslání. Předávat svou zkušenost, poznání a energii ostatním lidem. Aniž bych si to záměrně vybral, začalo se vše dít spontánně - s jasným vědomím, že tohle je moje úloha a místo v životě. Za vším je veliká moudrost a láska života - jako kluk, který se bojí mluvit s lidmi, jsem úplně nevědomě začal místo verbálního vyjadřování rozvíjet schopnost vnímání, naslouchání a pozorování.

Tato schopnost hlubšího cítění se po letech (když věci dozrály) ukázala jako veliký dar. To nejdůležitější při práci s muži je pro mě být hluboce přítomný, otevřený a zvědavý na to, co každý přináší a kdo ve skutečnosti je. Naplno ho vnímat a být s ním v hlubším duševním kontaktu.

Právě vnímání, upřímný a přímý kontakt otevírá cestu intuici, moudrosti a živoucí síle v každém z nás, aby mohla vykonat svou práci a transformovat vše, co má a může být transformováno.

Mým záměrem je tvořit bezpečný a akceptující prostor, ve kterém není potřeba věci donekonečna analyzovat a tvrdě usilovat o změnu, ta přichází postupně a spontánně.

Do práce s muži přináším svou zkušenost, vnímavost a bdělost, sílu, pevnost a klid, probouzím v nich zvědavost o poznání hlubší reality a svojí podstaty. Cesta životem mě stále učí velkému pochopení pro lidi, jejich emoce i chování, vede mě k soucitu, nesouzení, laskavosti a úplně obyčejnému spočívání v tichu a míru přítomnosti. Propojuji terapeutický přístup a do praktického života integrovanou spiritualitu.

Více než polovinu života jsem strávil v ponížení, sebe zavržení a pocitech špatnosti. Do syta jsem zakusil temnotu, abych si uvědomil a skutečně prožil, že za každým stínem vždycky září světlo.

Do tohoto vnitřního prostoru a zdroje síly, lásky a míru vedu i ostatní.

To je to, proč tady jsem.