O Karlovi
Narodil jsem se v Nymburce a více než polovinu života jsem žil na Nymbursku v malé vesničce u lesa.
Již od dětství jsem byl na svět a běžně akceptované „pravdy“ velmi kriticky nahlížející jedinec. Už ve svých prvních vzpomínkách se chodím ptát dospělých, co bude po smrti – a už tenkrát mne odpověď „Nic“ neuspokojovala. Snažil jsem se s nekonečnou dětskou představivostí si „Nic“ představit, ale už v tomto ranném případě mne následování rad starších nepomáhalo. Život mne pak dlouhodobě a opakovaně vedl do konfrontací toho, co se běžně považuje za normální a funkční a co je skutečně potřeba udělat k tomu, abych se mohl cítit skutečně šťastný a zdravý - a to jak fyzicky, tak psychicky.
Samozřejmě moje cesta nebyla lemovaná jen úspěchy. Ve škole vždy živé dítě, vždy mnoho konfliktů kolem mne, ale na druhou stranu známky vždy mezi nejlepšími. Moje cesta dospívání mne vedla k mé rebelské povaze – vždy mi přišlo, že nemohu opakovat to, co vidím jako nefunkční u ostatních, že musím hledat jiné cesty. Už v 12ti letech u mne začaly problémy se zády, které mne provázely dalších 30 let. Na střední škole jsem každodenně zvracel a měl řadu různých lékařsky diagnostikovaných chronických nálezů - přes klouby, zažívací problémy, alergie, chronické infekce různých druhů … a u většiny těchto problémů se opakovaly diagnózy „psychosomatické“, „bez patologického nálezu“ nebo „dědičné“.
Po mnoha letech v rukách tradičních lékařů jsem neviděl pro mne uspokojivé výsledky. Až ve mne zesílilo moje vnitřní volání po zásadních změnách v přístupu k životu natolik, že jsem se kolem roku 1999 na vysoké škole začal věnovat studiu psychologie a sociologie, postupně začal pronikat řadou alternativních medicínských přístupů a začal jsem se seznamovat s různými psychosomatickými metodami „sebeléčení“, které rychle přinášely prokazatelné výsledky – a tak jsem se např. v roce 2001 účastnil experimentální skupiny na výzkum vlivu autogenního tréninku na psychické a fyzické zdraví člověka. To mne dále jen podporovalo v tom, že jsem studoval různé východní přístupy k cvičení a tam jsem se dále dostával k meditacím, práci s energií, dechem či vystavování těla diskomfortu různými formami půstů a otužování. Postupně se můj zdravotní stav začal zásadně zlepšovat a dnes už je to více než 10 let, kdy z mého života odezněla většina dřívějších zdravotních problémů a dlouhodobě žiji bez tradičních léků.
Zároveň v roce 2002 začala moje 20ti letá pracovní kariéra, která se rychle nasměřovala do řady manažerských/ředitelských pozic. V práci jsem rychle začal čelil většímu a většímu tlaku, protože úspěch pro mne byl vždy v životě důležitý. Dovedlo mne to mnohokrát až na hranici sil a jednou až k vyhoření a únavovému syndromu. Často mi přestávaly už stačit různé metody cvičení, kterými jsem tuto zátěž kompenzoval. Zesilovalo to potřebu řešit otázku, jak integrovat postupně zesilující cestu hlubokého a upřímného osobního rozvoje, včetně spirituality, s běžným pracovním životem. Postupně se právě mým zásadním tématem života stalo to, jak tyto dvě cesty ladit a cítit se naplněný a dobře jak na osobní cestě, tak profesní, ačkoli tyto cesty se obvykle zdají být na první pohled neintegrovatelné a odlišné. Toto se pak v posledních letech stalo i zásadním tématem při vedení osobně/profesního rozvoje dalších lidí, protože jsem si uvědomil, že v dnešní době tento konflikt prožívá většina lidí kolem mne a z něho vychází řada dalších psychických nebo fyzických problémů v životě.
Postupně se mi i zásadně transformoval osobní život – mám dlouhodobě partnerku, se kterou jsem potkal v roce 2000 a od roku 2011 jsme manželé. Žijeme v dlouhodobém partnerském vztahu, prošli jsme si řadou etap našeho vztahu a aktuálně máme 2 děti ve věku základní školy. Postupně jsme si jako partneři prošli různými výzvami partnerského života a velmi dobře chápu, jak je v dnešní době náročné být v dlouhodobém partnerském vztahu, projít různými fázemi a krizemi vztahu a jak důležitou roli v tomto právě hraje osobní a partnerský rozvoj.
V roce 2022 jsme se s rodinou rozhodli, že si dopřejeme na nějaký čas vystoupit z rutin a zaběhlých modelů života, a přerušil jsem po 20ti letech pracovní kariéru manažera - rozhodli jsme se cestovat společně po světě. Zažili jsme tak mnoho společných dobrodružství, ale zároveň z pohledu vztahu a rodinného života, to bylo období plné řady vhledů a transformací, kterých bychom obtížně byli v normálních podmínkách schopni. Žili jsme 3 měsíce v obytném autě na cestách Evropou nebo jsme byli několik měsíců společně v Asii. Během 14ti měsíců cestování jsme doma strávili dohromady 4 měsíce, a celou tu dobu jsme kombinovali cestování s domácím vzděláváním našich dětí. Zároveň mi toto období poskytlo úžasnou příležitost se setkávat blíže s řadou spirituálních lidí v zemích jako jsou Bali, Indie a Srí lanka, s některými jsem v kontaktu dodnes.
Po všech těch transformací dnes mohu říct, že to vše dávalo smysl – veškerá osobní a partnerská práce. Nikdy dříve jsem nežil spokojenější život, než nyní. Nikdy dříve jsme se s mojí ženou nemilovali více, než teď. Vzájemně se respektujeme, podporujeme se, baví nás stále se objevovat. To je něco, co bych přál každému a to je směr, ve kterém bych rád podporoval všechny muže.